VORTEX BIKE TEAM

PS: Celý članek napsala Léňa, tímto ji děkuji.

Čtyř denní etapový závod MTB Trophy

Ráda Vás seznámím se závodem mým pohledem, který ve mně nechá spousta nesmazatelných vzpomínek.

Ve středu za Třincem sraz s Trasoněm a fičíme směr Istebna. Trasoň mi z auta ukazuje všechny kopce kolem, kaj pojedem. Nechává mi to klidným, vidina pěkných výhledů a příjemného počasí mi přidává na morálu.

Sme na místě, ubytování jako každý rok v katolickém gymnáziu, Trasoň napodruhé našel i tu sám učebnu, kde spali loni, následujeme i letos. Vybalujeme věci, připravujeme bajka a večír se cpeme výbornýma klobáskama. Nemám odvahu si dát pivo, aby to nerozhodilo mou fyzičku.

Čtvrtek ráno, snídaně, výběr opravdu bohatý a je všeho dost. Start až ve 12hod, tudíž dosti času na odpočinek. Trať pouhých 60km a převýšení třeba 2700m n.m. Přijíždíme na start a startujeme skoro až z chvostu. Budiž, dneska nebudou žádné ambice na bednu. Pomalu ale jistě se prokousávám dopředu. Počasí výborné, sluníčko, trať zatím výborná, fajné lesní cesty. Jen dva bahenní úseky, které nebyly zas tak náročné a jen zašpinily než aby přitížily. V jednom dosti šutrovém sjezdu (srovnala bych se sjezdem z Lysé hory po červené, kde jsou taky takové obrovské šutry, naštěstí nebylo tolik z kopca) řve nějaká potrefená kačena s krvavou rukou ze které vysí něco nechutného. Dobře ti tak, nemělas mi předjíždět, Trasoň nadarmo neříká nezáleží vyhrát, ale dojet, bleeee. Již ji do konce závodu nebylo. Na hřebeni nějaký zoufalec potřebuje pumpičku, smiluji se a půjčuji, ještě se ohlížím po startovním čísle a říkám v cíli. Byl to polák, to si moc nepokecáme L Do cíle přijíždím spokojená ve slušném čase a jen vyhlížím příjezd Trasoňa a následné své pumpičky. Při čekačce na vapku si Trasoň dává jedno pivko za druhým v domění, že se jedná o birelka. Opět sme si s polákama neporozumněli, v neděli nám Véňa oznamuje, že je to polotučná jedenáctka. Tak proto tak Trasoňovi chutnalo J Vykládáme zážitky, přesouváme se na noclehárnu, dáváme si véču, totálně se přecpáváme a jdu regenerovat. Trasoň je ze mě na prášky, bo vůbec nepiji pivo, zelenou, jen jím, spím a piju vodu či jonťáky.

Pátek ráno, počasí všelijaké, čeká nás nejdelší trať, která se ještě před startem mění a přibývá nejen na délce, ale i na počtu kopců. Máme jet 98km s převýšením 3700, sic bylo plánováno pouhých 2700 přes naše krásné Beskydy. Beru sebou pláštěnku a blatníky, co kdyby náhodou. Přejíždíme do Čech, jééé, to je krása, ale stejně všeci kolem mi mluví boď nesrozumitelnou polštinou, nebo je to němčina a sem tam i angličtina L Při druhém stoupání zjišťuji, že mi to vůbec nejede, nohy jsou totálně tvrdé. Kurec, to bude maso, do cíle daleko, nejede to a ještě k tomu ta turistika L K tomu mi v jednom úzkém výjezdu dojíždí nějaká uřvaná polka a huláká mi za dupou jeď. Řvu na ni, že bych ráda. Jsem zachráněna, týpek předemnou slézá a já to balím taky, přeci jen aspoň protáhnu záda, nohy. Polka slézá taky, svině uřvaná. Následuje krásný šotolinový a široký sjezd, uřvaná svině mi před zatáčkou předjíždí a hned hňápe po brzdách a stojí na místě, v tom jí div neskočím za krk a jen v duchu ji zabíjím krumpáčem. Rychle pryč, než ji vrazím klacek do špic. Při výjezdu, teda turistice na Ostrý začíná menší bubnování, které začíná přidávat na intezitě. Vytahuji pláštěnu a kroupy se sypou jak z roztrženého pytle. Naštěstí pak jedem po široké lesní cestě po které se valí voda a není žádné bahno. Přestávám počítat výjezdy, ale jen si vzpomínám na slova u snídaně, že jak dojedem na Javorový, tak budeme mít krásné výhledy….sem asi byla jinde, bo jsem začínala vidět rudě a po té zelené klikatici z Javorového, kde mají cyklisti zákaz jízdy jsem opět vyměnila cyklistiku za turistiku. Přála jsem si dojet na třetí občerstvovačku po stanoveném limitu, 17hod. Hovnasj, zase jsem byla rychlejší a to o necelou hodinu, do pr… Servisákům dávám kolo, aby mi pročistili pastorek, zpět namontovali zadní blatník a ptám se na občerstvovačce, jak je to daleko do cíle a jaký je profil trati. Jsem uklidňována, že je to 25km do cíle a ze začátku do kopce a pak 8km z kopce. Cpu se vším, co na občerstvovačce je, nasedám a fičím směr cíl. Dojíždím holčinu z dánska, fajně kecáme po anglicku, chrochtáme blahem, že můžeme jet po asfaltu a jen ji uklidňuji, že nás čeká ještě neskutečný výjezd. Při pohledu kolem sebe je to kolem samá stojka, mi jebne. Přijíždím na poslední polskou občerstvovačku, vyptávám se na profil. Sice mi moc nerozumněli, ale já jim dostatečně, když řekl 3km do kopce a pak 8km z kopce. Fajn, nasedám, chvílu jedu a pak příjde první zgrcaná stojka. Tlačím, není síla L Nahoře na mi hovoří někdo česky, že mi potlačí kolo. Říkám ne é, já se potřebuji o něco opýrat, abych neupadla. Sleduji tachometr a říkám si, tak možná ještě nějaký malý brdek a bude to pohoda. No mi poser, přišel další výjezd, teda turistika. Rovinka, nějaká češka mi nabízí štamrli slivovice, že slaví narozeniny, ať si s ní připiji. Odmítám se slovy, že už jsem zvracela, děkuji a šlapu dál. Mírný sjezd dolů, že by konečně… néééé zase výjezd. Kurec, vyjíždím jen do poloviny a pak opět turistiky, síly již opravdu nejsou a začíná se blížit 19hod, to se zavírá prostor startu a cíle, takže si musím pospíšit. Přichází sjezd, singl se samýma šutrama, rozhodně nic pohodlného na závěr. Cesta se rozšiřuje a já to pouštím. Najednou zemovka jak cyp. Najela jsem na mokrou kládu a ujelo mi přední kolo, hlavou třískám o zem a brzdím to bokem. Pomalu se zvedám, děkuji Bohu, že mi nerozbil přilbicu a že mi nechal pojízdné kolo. Otřepávám se z toho šoku nasedám a jen na blížícího se bajkera křičím pozor klouže. Fičím. Jsem v cíli vyloženě za pět dvanáct. Nemluvím, jsem totálně vyřízená, dupka rozjebaná ze sedátka, mám odřenou nohu, naražené koleno, které mi začíná otíkat. Přivítám se s Trasoněm, který chrochtá blahem z „nádherné“ trati a v myšlenkách bych jej trefila krumpáčem a do špic vrazila klacek, hnus. Trasoň se o mi musel postarat aj o kolo, bo jsem byla totálka. Po večeři jsem již ve 21:30 ležela a jen říkám, že zítra nikam nejedu. Hou, umírám.

Sobota ráno u snídaně, koleno bolí jak cyp, bok naražený, ale rozcházím. Stále váhám, zda se zúčastním. Navíc počasí úplně na hovno, prší, ono leje. Do 9hod ještě daleko. Lída Dámková mi ujišťuje, že by to byla škoda nejet, vždyť se jede na Raču a tam je to fakt moc hezké, krásné výhledy. V tom ji podpořil i Venca. Dobrá, pojedu, ale z chvostu na chvostu. Opět startuji z poloviny pole. Můžu říci, že čím více šlapu, tím méně bolí koleno. Čeká nás 70km s převýšením 2600 s cílem na kopci. Je kosa jak cyp, první sjezd z pole na betonku a kolo se stává vláčné, kua defekt na předním kole. Do pr…dojíždí mi Trasoň a začínáme spolu pracovat na opravě. Urvaný ventilek, Trasoň zuří, nadává mi, že jsem totálně nepřipravená a ještě k tomu mám zasrané Zet-maxy a jiné plky. Moc mi to na morálu nepřidává. Defekt opraven a fičíme. Měla jsem vyjetou skvělou pozici, dojeli jsme tak polovinu. Setkáváme se opět na občerstvovačce, krmení dravé zvěře a začínáme fajným tak 8km stoupáním na hřeben Račy. Hej, konečně nahoře. Počasí se umoudřilo, máme opravdu krásné výhledy, hřebenovka trochu skáče po šutrech, ale ty výhledy, jééé. Trasoň fotí a já fičím dál po fajném singlíku. Hřebenovka se houpe nahoru dolů a stává se nejetelnou. Z příjemné pěšinky závodnící udělali neskutečné bahenní galeje. Bahno se navalovalo na kolo, které se stalo již nejetelné, prsty vytlačuji bahno, čistím si brzdy, abych při první příležitosti nasedla a mohla jet, ale ta dlouho nepřicházela. Nesu kolo i na zádech, abych si jej udržela funkční. Bořím se po kotníky ve sračkách, hnus. Přichází sjezd, ale po 2m slézám z neovladatelného kola, které vyloženě plave v bahenních sračkách a vyčnívajících kořenech. V jednom úseku jsem již natolik unavena, že opět testuji gravitaci. Štěstí, že je tam sám bahno a tak to ani tolik nebolí, tentokráte jen odřená holeň. Setkáváme se s Trasoněm. Čeká nás společných 10km do cíle, kde posledních 200m je stojka do cíle. Při výjedech se mi začíná namotávat řetaz, trochu nadávám. Chcem jet spolem do cíle, ale malá placka mi to nedovoluje a řetaz se opět motá, svině!!! Na prostřední to nevidím, zas tak dobře se silami na tom nejsem, musím potupně pěšky. Mám ten hnus zasebou. Nechutný, opět plně nakrmena bahnem a při pohledu na kolo se vůbec divím, že se ještě nerozpadlo. Sjíždíme opět do místa startu a cíle, kde se drsoň dopuje několika pivysky a já joňták, pomeranč, banán, těstoviny s boloňskou omáčkou a myčka. Mám toho opravdu plné kecky a myšlenka, že se mám opět prodírat poslední den bahně mi na náladě rozhodně nepřidává. K tomu drsoň opět chrochtá blahem, že na tohle se těšil celý rok, déšť, bahno, jen kdyby nebyla taková kosa a kdybych já pila jak klimky. Hej, sorry, su ráda, že žiju.

V neděli opět na startu, nevím, jak si sednout na sedátko, již mám vážné zdravotní problémy, ale Venca mi opět uklidnil, že tato trasa je plně jetelná autem, takže „pohoda“. Tentokráte nás čeká 60km s převýšením 2700m n.m. Můžu říci, že počasí bylo opravdu vydařené, teplo, dokonce i relativně suchá trať. Opět jsem měla vyjetou skvělou pozici, než přišel zasraný defekt. Jediný štěstí, že drsoň je vepředu, zase by mi zjebal L Nejde mi nafouknout duše, ukecávám poláka, darujemi jinou. Dofukuji jen na nouzový přesun k občerstvovačka, naštěstí nebyla až tak daleko a nečekal mi žádný těžký terén. Přijíždím k dánům a prosím je rukama nohama o pumpu. Napumpovali a já o 200m na to dojela k občerstvovačce, kde mi naši servisáci opět zkontrolovali kolo, promazali, pročistili, já je ukecala o náhradní duši, co kdyby náhodou nasedám na kolo, teda do pedálů a fičím neskutečně dlouhým krpálem vzhůru. Nenávidím poláky, svině, u sjezdovek si tam klidně popíjí pivo na zahrádkách a já se tam dřu ve vedru, kličkuji mezi stíny, abych se neupekla, jsem unavená a mám chuť na pivo. Opět do pedálů, nějaký fanoušek mluví česky, ptám se na profil do cíle, teď příjde fajný sjezd a po něm hnusný výjezd a pak už jen 8km do cíle. Hm, už zase? Fičím. Vidím výjezd. To jsou chuji!!! Opět tlačenka a turistika, opět fialová kráva. Ještě jednou, tak fakt slezu z kola a rozkopu ji dupu. Jaké potěšení, když do cíle to sice skákalo po šutrech, ale bylo to pravdu už jen z kopce. Přijíždím do cíle, já to přežila, mám ten hnus za sebou. Konečně.

Závěrem, byly to neskutečné a po druhém dni i velmi dlouhé dny. Má tepovka se nepřehoupla přes 160tepů, né že by to nešlo, ale to nešlo, když vás čeká ještě něco horšího než je chození s kolem celým od bahna na zádech L Poláci jsou brutální chuji, bo neumí ani pořádně napsat délku trati s převýšením, bo asfaltové úseky nepočítají, takže když se těšíte na 65km, tak je z toho 72km jen to hvizdne. Rádi se vyžívají v singlech posypaných ostrými balvany s propletenými kořeny. Trasoň měl se mnou velkou trpělivost, ale já jej málem zabila, bo horší závod už jen může být krokodýl trophy či závod na sahaře :-D Příští rok mi tam určitě neuvidí, to raděj zdechnu hned.

Dále píše Trasér: Je pravda, že tento závod je nejtěžší, co jsem kdy jel. Se hodnocením, reportem je nutné počkat a nepsat ihned, ale až se to v té horké hlavě uklidní. Nikdy se neptej nikoho během závodu pojede-li příští rok. Odpověď by byla samozřejmě NE! Povídání od Léni je věrohodné, chybí líčení bouřky na Szkrzycnem 1257m.n.m., kdy zlověstné mraky a lijavec, který černě padal dolů se hrozivě blížil a ujet mu bylo nemožné. Prásk, prásk, buchalo to kolem, měl jsem tehdy husí kůži, kolo kovové, pocit nic moc. Nahoře ležela zraněná bajkerka a sténala se zraněnou rukou, zkrátka moc spěchala po velkých šutrech. Debaty v cíli s Vénou Hornychem, který opět tvrdil, že se dá jet z 98% vše. A dodal, malá placka se používala minimálně. K tomu nelze nic dodat. Na konci 2. BRUTAL etapy stál v cíli a řehnil se. Já jsem na něj volal: PRASATA! A on se smíchem, již osprchován, kolo naservisováno, nejezen, napojen potvrdil: Dnes to ale byla prasárna, což? (98km-3800m). Já říkám, Véno, tak příští udělejte převýšení přes 4000m, 100km délku..A on říká, to jsme už u nás v Čechách dělali! Popřemýšlím o tom...........

Naměřené trasy:

1.etapa: 60km - 1800m

2.etapa: 98km - 3800m

3.etapa: 80km - 2800m

4.etapa: 60km - 1800m

Celkem tedy délka etapáku - 298km s převýšením 10200m. MŇAM!

Trasér