Vortex Bike Team
| Registrace

VORTEX BIKE TEAM

Listopad 2017
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   
Reklama:
D.U.B.
Patagonia bike
Vortex Bike Team

Závody

Hostýnské dlóhé Drásal 4.7.2009

Vytvořeno: 2009-07-05 21:29:27
Poslední změna: 2009-07-07 07:38:28
Autor: Trasér
Počet zobrazení tohoto článku: 2085

Tlapy zvedli a dorazili na Drásala reprezentovat Vortex - chlapi Hynas, Rygi a Trasér. Rosťa za Proko team. Rygi správně po závodě dodal-přijel jsem tady, abych se ti mohl podívat zpříma do očí!! (jel opravdu dlouhou trasu..) Pozn.: Ti odvážlivci,kteří by tady jeli z našeho týmu krátkou trasu, s těmi bych se už nebavil - tedy aspoň 2dny.


Počasí jako na Kanárech, ranně mlhavě až slunečno, teplo, start v 7:45 jsem kupodivu stihl (ne jako na Rampušákovi kvůli špatnému času na mém tepáku), zařadil jsem se do správného sektoru na konci pelotonu bez rizika časové penalizace. Byl jsem svědkem podivné časové disbalance moderátora, času a "dělové rány" startující závod. Nevadí, zapínám svůj časoměr, jedeme, všichni z Vortexu za mnou, sjezd do Rusavy u výmolu jsem přežil (loni na Rusavské 50ce jsem v těchto místech hodil těsně před cílem tygra). Dole v Rusavě mne předjel Hynas, ve výjezdu na Grapy jsem ho ještě viděl, nahoře už nebyl nikde k rozpoznání, patrně zapnul turbodmychadlo s natáčecíma lopatkama, vír v nádrži. Já bohužel bez dmychadla a nádrž poloprázdná. Pohoda, nádhera, žádní býci, ježci, beránci (kromě mého bílého Treka pode mnou), kteří by chtěli zaútočit na mou osobu, popíchat, potrkat, kousnout. Na klíšťata jsem ještě měl hodně síly, ty jsem jednoduše přejel. Vše probíhalo jak mělo, výjezd na Hostýn, sjezd do Chvalčova - šotolina, která tam předloni nebyla, pak kousek asfaltu, zase šotolina směr Tesák. Nově přeložená cesta byla kvůli ..píp.. ochranárům, důvod-kytičky či hnízdění supů, to už známe ze Slovenska. Inu, co se dá dělat. Tesák-první občerstvovací stanice a ihned zmocnění se chleba se sádlem s cibulí, menu typické jen pro Drásala. Ostatní "amarouny", bajkeři moc dobře ví co myslím, jsem nemusel .. zapít ionťákem, a vzhůru na Kelčský Javorník. Tady bylo mimořádně tepelně vlídno. Při jarních, podzimních trénincích (zní to podivně co? i já zde totiž občas trénuji) bývá tady mlžno, zimno. Kelčák zmizel za mnou a jedeme s kopečka, držte si klobouky. Varování, že na sjezdu dolů je to vymleté, či nebezpečné, moc neplatilo, zažil jsem situaci mnohem horší. Sjezd dolů, bacha na proražení pláště....uff, asfalt, zavěsit se do háku, a malinko odpočívat kolem koní do Rajnochovic, zatáčka vpravo a stoupání na Lázy. Jojo, jde to, teplota je jakási větší, pot ze mne jen leje, ždímám přilbu, potůček potu mizí na stehně, střevících, v převodech, zbytek utírám rukavicí. Údajně dle povídání v cíli mne někde kolem Tesáku či dále předjel Rygi. Dobře mu tak, stejně bych se za nim nehnal. (taky majitel dmychadla, pche).

 

Za Lázama nás čekaly bahenní koupele, naštěstí to byly kompaktní, vysušené hroudy létající vzduchem, do přilby, pod brýlečky, nikoliv řídké, všude vlezoucí, tekoucí a otravné. O čem se to bavíme? Jo o bahně. Takže větší škody neudělalo. Brzdy drží-JAPAN, řazení též-USA, úsměv-VALACHIAN. Jarcová guľa projeta bez ztráty desítky, rovinka směrem k papání Na Žabárně u Vsetínské Bečvy, říkám-li to správně, absolvována. Jsem tady, sápu se po jídle a pitíčku. Zde si neodpustím poznámku. V masakrovém roce 2005, kdy kvůli deštivému počasí vzdalo závod 400 ze 700, tady bodrý chlapík od časomíry sbíral s pytlíkem čipy. Měl jich tam tak 40, někteří bajkeři byli vlezeni dokonce v Bečvě, kolečko horizontálně umístěno celé těsně pod hladinou a klikou usilovně otáčejíc se snažili oživit stroje. Marně. Já jsem to i tentokráte zkusil a vykřikl do 30ti hlavého živícího se davu: Nechce někdo odevzdat čipy? Sbírám čipy! Odvezu je do cíle! Ty brďo, NIKDOŠ! Neuvěřitelné, jen jakési brumlání, jestli jsem zdráv, že to nikdo nevzdá, atd. Letos jsem tu byl svědkem jiné scénky. U zábradlí opřeny race bajky, na druhé straně u jedlíků položeno nádherné kolečko, mezi nimi tak 2m místa, otočím se a už to tuším, ba ne, vidím. Nikoli se blížící vlak, ale koncernový vůz Oktávii na půl plynu se šinoucí vpřed, patrně důchodce s rádiovkou. Hmm, místa málo, já daleko, křičím, auto, ukliďte si kola! Nic, Oktávie projela, ze vzdálenosti 10m vidím, jak se bajk nadzvedl, zadní kolo Škody přejelo zadní Authora. Jdu ke kolu, zvednu, protočím ráfek, hernajs, ten měl ale štěstí, či smůlu, je to v pořádku. Dotyčný mohl líčit scénku: Tak mi přejelo na Drásalovi kolo kolo od auta.Chichi.

 

Rozběhnutí, skok do sedla Treka (trefil jsem se) a pádím na Pržno, síly dost, přepit, přejezen, přehřát, dech vroucí savany mne už dostihl, na louce k nedýchání. Na lučních výjezdech, v jiných letech zamokřených a nepouštějíc ze svého sevření pneumatiky, letos příroda zaútočila zvrchu. Okolo jedoucích se ptám, je to dnes nějaké podivné, což? Bahno tady není, cesta tvrdá, nejede to a nejede. Je dusno, teplo, všichni to svádějí na počasí, je to bohužel pravda. Lázy, Čečetkov, pidikopec Bludný, tady to prý první šlachaři jezdí na střední placku a vzádu něco... Při této představě se mi dělá mdlo, sesedám a šinu se tiše a v pokorně pěšky vpřed do kopce, nahoře číslice 80km namalována na zemi. Teprve? Každý rok na mne ta číslovka jukne jako kostlivec ze skříně. BAF! Nech si toho, jo? Sjezd na Troják do chumlu nenasytů, tady chvíli zůstávám, ochutnávám vše, mňam, dobré, chutné, melouny (červené, nakrájené) osvěžující, opět sádýlko, to již rozteklé, klopím kelímky s různým obsahem, barvy a chuti do sebe. Přemáznu rychle řetěz a vzhůru směrem na Tři Kameny. Tam se to stalo! Někdo došel a podle až zbaběle bez upozornění otočil vypínačem. OFF!! Jako když někdo vypne elektrárnu, turbíně se zpomalují otáčky, ticho houstne, bolest hlavy, potvora únava je tady. Teda čekal jsem ji, ale až později. Od této chvíle zapínám nouzový režim, jedu na bezpečnost, zdraví a na dojetí. Na přežití zatím ne. Motám se do kopců s ucpaným karburátorem, poslední metry kopce tlačím i očima, no konečně, za vrcholem už to jede samo, trochu rozjet, trefit vyjetý pruh v kaluži, tak tak, málem jsem ho minul. Je to špatné. Ruce se mi třepou, nepozornost, únava. Klapinov, turistický výšlap na Pardus. Pod ním jsem potkal známého s otázkou, jedeš letos Drtiče? NE! Po tomto závodě prodávám bajka, ne dávám ho do tomboly, končím! Vrchol Pardusu, osvěžovna v podobě studené vody pod slunečníkem. Hoši, hoši, óóó, děkuji uctivě. Nádhera, voda jen zasyčela. S kopce dolů občas protočím nožkama, je tam řetěz? Je. Jednou jsem ho tu v létě těsně před západem slunce ztratil. Spojka vibracema na travnatých drnech vypadla, řetěz spadnul, já to zjistil až dole. Naštěstí jsem ho tehdy 200m zpátky v trávě našel i se spojkou, jinak bych tam musel přenocovat. Kontrolní otáčení klikama mi tady už zůstalo, od té doby vozím s sebou i náhradní spojku. Dobrzdit asfalt k hospodě U kůlu, uff, dobrzdil jsem tak tak, doleva a stoupání do lesa Nad Ráztokou, rychlý sjezd do Fryštáku, kolik to jede? 90, 100, 110, jeď jak ti říkám.

 

Bolest hlavy ustoupila, je to o něco lepší, u stánku s dobrotama na chvíli zastavuji, něco házím za žebř, nezbytné zavodnění organizmu a jsem připraven na poslední bitvu - kopec z Fryštáku na Ondřejovsko. TOTO je u mne etalon týrání malých jehňátek. TOTO bych zrušil. TOTO nikdy netrénuji. TADY mi naskáčou POKAŽDÉ pupínky na celém těle. Ale musím to absolvovat. Naštěstí se mnou jede Milan z Ostravy, taky za WATA tým, tedy prošit až na kost, všechny mu slyšitelně chrastí. Jsme dva a modlíme se, aby nás moc lidí nepředjelo. Naštěstí ne, asi tak tři. Variabilně zkoušíme řadit co se dá, různé kombinace, ale zjištění, že jedeme vpředu na malou, vzadu na velkou a už tam není CO zařadit, nás sráží skoro až k chůzi. K tomu však nedošlo a psycho - Hitchkokův kopec jsme společnými silami zvládli i bez ptáků. Milanovi se tímto omlouvám, že jsem mu nahoře ujel, ale děkuji, že mi pomohl. Dojel ho další WATA borec, hodili spolu řeč a já se dal do úniku, který vypadal jako plazení raněného vojáka do zákopu. Ondřejovsko, U Dubu, srknul jsem kelímky s H2O i ionty a dál, dál, dál cedule Malíková 111km, JUK! Už se to lepší, žádný megakopec nehrozí. Tady jsem si byl už jist, že dojedu a přežiju, což mne posílilo, kopnul jsem koně do slabin. Pod Lysinou jsem zapnul režim SPEED CONTROL, blik, kontrolní světýlko svítí. Moc nebrzdit, málo taky ne, tak akorát. V tomto místě, rychlém sjezdu do Žop píchnout, bodnout, prorazit, je po mě jako po žabě. Ne z rychlosti, ale z představy měnit duši pár km před cílem. Ze sedla na spodních tlapkách ve stoje už dlouho nevydržím, horní tlapky vibrují nikoliv od rázů z vidle, ale samovolně, oči na šťopkách jako hlemýžď rychle čtoucí terén vpředu, ale i dozádu jako na dálnici v Německu. Jo, je to tady, zezadu sviští kamikadze jak na letadlovou loď, míjí mne kosmickou rychlostí, na přilbě žabku, oslíka, tygříka, zřejmě zavilý ošetřovatel ZOO, mizí v dálce. Žopy, domečky, cesta v poli. Policista-regulovčík, držící žlutou hrudí hordy nadupaných koní pod kapotama připravených mne v mžiku a beze stop smést z cesty do příkopky, mne pustil a zachránil. Nahazuji těžké až přetěžké převody, rozkývu stroj a rozjíždím spurt. Pro bolest ve stehně asi tak v délce 100m. Inu aspoň něco, jako zamlada. Kontrolní pohled dozádu, nikdo. Zatáčka strom, kde se tu vzal? Pěšina v zámecké zahradě. Lidé s dětma, ježišmarjá, co tu dělají? Další zatáčka, písek se přesýpá, zadní kontrola trakce prokluzu zapnuta, smyk pod kontrolou, bez ní bych byl mrkev. Stromy, hejáááá vidím oběť, bajker přede mnou a nedaleko! To já můžu, boj na život a na smrt, až do konce. Toho ještě dostanu! Průjezd kolem kanálu s vodou, v zatáčce až příliš veselá skupina kamarádů, kamarádek a fanoušků, někteří již znaveni mokem...Dávej, dávej, Trasér, Vortééééx! Zapínám pomyslně turbo, které samozřejmě chybí, ukradli mi ho již před závodem. Zatáčku jsem vybral jen tak tak, dřevěný kolík s mlíkem jsem minul řidítkama jen o milimetry. No letos ten cíl pěkně vymazlili, není špatné najet v zámeckém parku 1km klikatice do cíle. Kdo to vymyslel? Zkomírajícího bajkera již téměř doháním, předjíždím. A mám tě! Zohnout hlavu nikoliv pokorně, ale z donucení před velkou větví 100m před cílem, plný plyn, vrrrrrr a CÍÍÍÍL! Dupnout na brzdy, vypnout motor, ten už sám stejně zdechl, napít vodu, ustřihnout kombinačkama čip (těm holkám to něměli dávat do ruk, tam patří jiné nástroje) a FINITO, ENDE, KONEC, UFF! Bolavý, dlouhý závod. Mám to zapotřebí?? Podepsala se na mne únava a nedostatek regenerace z předešlých závodů. Mohlo to být mnohem lepší, být odpočinutý. Ale přežil jsem ve zdraví, zážitky jsou a to je důležité.

 

Výsledky:

První - Hruška, čas 4:51. - Neuvěřitelné chrochro. Loni Foja čas 4:59. Zkrátka kyborgové z Mléčné mlhoviny. No comment

Kechrt Tomáš  (Plši) 5:21 Celkově 12. Kategorie 3. - čili bedna. Gratulace!

Hynánek (Vortéééx) 6:28, 106., 40. pěkně moribundus

Rygi (Vortééx tééž) 7:44, 269., 47. výborně..

Trasér (Vortex pivčo) 8:02, 324., 59. hrůza hrůz

Rosťa (Proko limčo)  9:45, 498., 103. napoprvé to vůbec není špatné

 

Další dojmy:

- od letošního 16. ročníku, převzetí ČS

- sprchy nevalné úrovně, dvě dlážky velikosti dřevěné palety, 4 sprchy. Na jiných závodech bývají velké stany s 12 sprchama, více místa.

- prezentace jen a jen v pátek. Například Rallye Sudety prezentují i ráno v den závodu 6:30-7:00. Sice za zvýšené startovné +100Kč, ale možnost tu je. Start v 8hod.

- prý bylo málo vyrobených triček, asi 800ks, závodníků 1300.

- tombola, na monstr akci nic moc

- proč není při takových závodech měření mezičasů a výsledných časů on-line na internetu? Umí to MTB Trophy, Valašská 24hodinovka........

+ výborná trať, zabezpečení, strava, organizace, dojezd v Holešovském zámeckém parku

 

I tak mám dojem, že kdo jel více Drásalů, ví. Byl to závod místní, skvělý, kultovní. Po přidání krátké trati (doba a byznys to prý žádá), po změnách ve vedení závodu je tento race už jiný. Jaký, to nechť zváží každý sám. 

 

PS: Vzkaz pro Peťu V.

Přijmi dodatečnou omluvu za mnou nerozpoznaný, téměř probržděný zadní ráfek, i když jsi to se mnou konzultoval. Došlo totiž k jeho utržení v délce 20cm před Chvalčovem, duše vyhřezlá jako anakonda a následná rána jak z děla. Buď rád, že jsi přežil, i když prvního tvého Drásala nedokončil. Nevadí, příště cíle určitě dosáhneš. Aspoň si pořídíš konečně ty kotouče.

 

 

Přiložené fotografie:
trasa Drásala
trasa Drásala
hostýnský a reklamní horopis
hostýnský a reklamní horopis
horda dravců
horda dravců
skromnost a pokora na zádi
skromnost a pokora na zádi
známí bajkéři
známí bajkéři
známí známých
známí známých
masový vrah ze Žižkova
masový vrah ze Žižkova
přímé vstřikování zelené, příště do žíly!
přímé vstřikování zelené, příště do žíly!
Drtikol zesedelný
Drtikol zesedelný
Spíš spartakiádní vrah na spešlu
Spíš spartakiádní vrah na spešlu
Pohoda klídek zeleninka
Pohoda klídek zeleninka
Zbytnělé štěstí osobně
Zbytnělé štěstí osobně
Jo, není nad pěkné trekingové kolo.
Jo, není nad pěkné trekingové kolo.
Komentáře mohou přidávat jen přihlášení uživatelé.
2009-07-14 06:43:27
Autor: MAJER

předseda Vortex bike team je bajker ?

2009-07-08 09:24:55
Autor: Trasér

Nekonečné šlapání do kopce? Absolvuj Trophy Beskidy a budeš mít 4denní tmu

2009-07-07 20:51:33
Autor: Rygi

Aspoň jsem se dozvěděl co jsem jel,protože já si pamatuji akorát nekonečné šlapání do kopce

2009-07-07 19:50:54
Autor: Vilda

Trasere, ty tvoje spisky by se měli vydávat knižně, opět báječné čtení ... aneb objevte už někdo tento literární talent

2009-07-07 07:24:36
Autor: Hynas

Hehehe, krásně napsané...kdo ví, ten Drásala jezdí...kdo ne, není Bajker s velkým B. :o) A příště už nešlápnu na zem vůbec, slibuju pane Drásal! ;o)