VORTEX BIKE TEAM

Středeční vyjížďka se už od rána nesla v duchu optimisticky vyhlížející akce tak, aby se během dne...hlavně co se týká účasti členů......zvrhla do komorního pojetí bajkerského dua. Prvním omluventem se stal zodpovědný Vilda, který mě vyrušil z pracovního mítink-brífink-brejnstormingu telefonátem, na webu se omluvil potencionální chorvat Řepa s bacilem na krku (jestli to ale nebyla spíš žužouka )...stejně tak zklamal i pískovcovopevný Majer, toho času však zajatec záchodové mísy a ctitel nenadálých přespokojových běhů v jednom . Ostatní se radši ani neozvali, aby nás, zbylé středeční vítěze, nemuseli vybulit jinou...méně smyslnou...výmluvou.

Na sraz tak dorazil "jen" Rygi a já. Komorní bajkerské duo. Kráska a zvíře. Leader a Gary. Vzápětí to ale Rygi otočil zpět k domovu, páč si na chodbě doma zapomněl přilbu a já tak měl další čas k tomu, abych se mohl zahřívat typem "rozpažit, plesknout přes hruď". Zároveň jsem se pobavil jedním cyklistou...silničářem...co elegatně hodil rybu přes řidítka na křižovatce u Dakoty, páč se mu vysmeklo zadní kolo z patek. Takymagor. Poté se už Rygi navrátil a po vzoru nedělního společného tréninku v očekávání aspoň cesty kolem jistebnických rybníků nazul na svého letovaného vůdcelišáka objemné pláště chrtího charakteru rozměru 2,25, aby mi to ve sněhu mohl nandat. A taky že jo, těch dvěstě metrů skrz Bělák byl fakt k nedostižení. Abych se mu dostatečně pomstil za tuto jeho opovážlivost, volil jsem pak trénink převážně jen po asfaltu .

Domluva zněla jasně...vyjížďku pojmeme jako trénink v tepových hodnotách AP s důrazem na víceminutové intervaly v T s dostatečnou pauzou na zklidnění a protože už začíná březen, společným rozhodnutím jsme se dohodli, že do tréninku zařadíme i nějaký ten kopeček, některý v intenzitě v pozici 3 ze sedla (max 2 MIN). Rygi, kterého ostentativně brzdily pláště, mě nechal radši jet před sebou, aby mi prý nekazil výlet hlukem svého stáda gumových slonů . Proto jsem taky v mnoha případech stanovené tepy přesáhl, páč jsem měl neustále dojem, že na nás zezadu najíždí traktor. Tak jsme se vydali od Dakoty k Matějovi, dále do Staré Vsi, přes Košatku do Petřvaldíku a tehdy mi v hlavě zaútočil plán letos konečně dojet až na Bašku. To jsem prvně Rygimu neřekl, abych ho neznechutil, nicméně jsem ho začal navnaďovat aspoň tím, že jsem mu sdělil, kolik kopečků nás ještě čeká. Nadšeně nevrlý...nebo nevrle nadšený Rygi pak kopečky počítal sám a nemohl se dopočítat (to protože některé kopečky neznale rozdělil na dva...). Takto jsme projeli Trnávkou, přes dva kopce do Brušperka, načež jsem chtěl zatočil doprava a přes Staříč, Chlebovice (maso kopec), Palkovice struhnout Bašku a pak s větrem v zádech dojet zpět do Ostravy. Nicméně na křižovatce Trnávka Brušperk se mi Rygiho zželelo, neboť ty jeho pláště nejely ani z kopce a při pohledu na jeho ztrhaný obličej a kapku potu na nose to vypadalo, že toho má plné gaťky, jsme na konci Brušperku udělali šlajznu doleva a nabrali směr Stará Ves  (doteď je mi toho líto, páč jsem se na tu cestu fakt těšil). Po pár stech metrech potkali v protisměru trénujícího Tomáše Galušku a tréninkovou dávku zakončili u prodejny Martina Přikryla, se kterým jsme venku pokecali. Ač jsme byli viditelně prokřehlí a zima aspoň mnou dostatečně cloumala, Martina ani nenapadlo, aby nás pohostil čajem nebo aspoň vytáhl zpod pultu prodejny láhev nějaké kořalky, případně jen na své náklady promazal řetěz mazivem příslušné viskozity. Příště už mu asi žádný dluh doplácet nebudu.... Nebudete věřit, ale za tu půl hodinu pokecu klesla teplota dobře o tři čtyři stupně níž a zima si na nás začala vybírat krutou daň v podobě trudomyslnosti. Neočekávaná zastávka a následné promrznutí (nepomohla ani stoprocentně funkční týmová bunda VBT) mě totiž připravila o chuť udělat ještě jedno menší kolečko směrem na Jistebník, Josefovice a Klimkovice a slovo dalo slovo a rozjeli se vstříc domovu. Počáteční stovky metrů jsem sice dost klepal kosu, to ale přišel najednou Rygi s báječnou myšlenkou navštívit Majera, který prý doma bude mít určitě co vypít, jakože nás počastuje štamprličkou a že to bude báječný důvod ho zkontrolovat, jestli prý nedává přednost něčemu jinému než vyjížďce se svými jedinečnými kamarády z VBT . A tato myšlenka aspoň mě hřála až do okamžiku zmáčknutí zvonku se jménem Košař. Skutečně jsme ho doma...ztrhaného, smutného a při.x...nalezli, počastoval nás počastnou, zkecli jsme a protože se zanedlouho objevila jeho ctěná žena Mája s něčím malým v náručí, drapli jsme své věrné oře a šťastně dojeli domů. P.S: A Majere, ta tvoje sračka zase tak vážná nebyla, páč jsme od tebe nic nechytil, když jsi nám nalíval toho fernetka. A Rygi, ty máš nějaký majerovi podobný problém?

No a páč nevím, co se mnou bude...stavil jsem se ještě i ve Stodole, kde jsem si v mrazu a sněhu vychutnal své jedno pivo, když se mnou už do hospody nikdo nechtěl jet. (někde psali, že se jedním pivem oddaluje regenerace o 8 hodin, ale chuj s tym ). V hospodě se na mě, zvláště na mé apgrejdované návleky na nohách, dost čuměli a zaslechl jsem i něco jako "magor" nebo tak něco. Čekal jsem, že budu hrdinou dne, že mě budou v Hrabové oslavovat jako vítěze, bezmezného pokořitele přírodních zákoností, hrdinného uctívače pohybu, pečovatele o své zdraví, ale ono ne. Zmohli se jen na to divné slovo "magor", přitulili se pak blíž k sobě a pustili topení a televizi naplno.

Jsem snad magor???  Ano, jsem...drze přiznávám .

Těším se na účast ostatních na některé z příštích podobně vyvedených vyjížděk!