VORTEX BIKE TEAM

Vášnivé debaty, které se na našem fóru rozběhly v záležitosti nadcházejícího společného víkendu na chatě na Americe a zejména na ní se konající VH, doplnilo nečekaně Majerovo vlákno o možném středečním srazu...kvůli časovým možnostem domluvených již na hodinu patnáctou. Dorazil jsem jako první, aby po pár minutách dorazil ze společného setkání rozradostěný Majer, následně podivně tichý Rygi (bez týmové bundy)...a svou již klasickou akademickou čtvrhodinku si vybral již rozjetý Řepa (rovněž bez týmové bundy), který nám v úvodu vyjížďky ukázal singletrack v Běláku. Po jeho projetí jsme se už ale ubírali standardní cestou směr Jistebník vstříc zimním dobrodružstvím...

Majer plánoval vyjížďku již pár dní předem...tedy v době, kdy byl sníh krásně umrzlý a křupal pod koly určitě stejně hlasitě jako při mém bajkovém výletu na Pustevny, kdy slunce příjemně světlilo pozdní den...ale dva dny zpátky bylo počasí charakteristické svou pošmournou oblohou s příležitostnými sněhánkami včetně silného větru, který se v přírodě, resp. na polích a lukách, projevil navátými jazyky a závějemi. Cesta kolem jistebnických rybníků proběhla ještě v pohodě až na pár závějitých úseků, kdy přišel na řadu pěší pohon. Na jednom takovém ukázal Řepa zřejmě ukázkový pád, protože Majer vesele zahlaholil...fotografická dokumentace však neproběhla, protože 29er je na sněhu nedostižný a z čelní pozice se nedobře vrací. Na následná jistebnické spojce do Klimkovic hrály prim závěje a kamarádi nepřístupní pěšímu dobrodružství spočívající v klestění cesty vstříc návětrné hůrce otočili zpět, abychom se stejnou cestou kolem rybníků a pod kolejemi dostali do Polanky, následně projeli Polaneckým lesem a zavětřili směr Korpus. Na hlavní cestě, spojující Polanku se Svinovem, se nám konečně díky povětrnostním podmínkám podařilo srovnat rychlost s projíždějícími vozy, za kovošrotem odbočili vpravo, rozsvítili světla, projeli tunelem...a začali se trápit ve sněhu. Cesta lesem byla pokrytá souvislou sněhovou vrstvou, na mnoha místech "zkaženou" předchozím projetím dvoustopých vozidel, což představovalo neustálou korekci nepředvídatelných stranových pohybů předních kol ve stopě. Bylo příjemné...přímo plesající na duši...sledovat kamarády, jak se na dětských kolech trápí. Inu 29er, co si budem povídat.... Podvečerní křižovatka v lese (zcela vlevo k Rudné, vlevo k železničnímu mostu, vpravo do lesa směrem k polaneckému mostu) zmátla předsedu, ve kterém se projevil náhlý vůdčí chtíč a v jeho záměru dostat se k železničnímu mostu zvolil zcela chybně, orientačně naprosto špatně, směrově naprosto blbě, odbočku směr polanecký most. Majerovi a mně bylo naprosto jasné, kam jedeme...ale páč Řepa je z boží vůle předseda, nechali jsme ho jet na špici. Projetím celého lesa (až později Řepa zjišťuje, že nejspíš někde v něm ztratil tepák) jsme se dostali na louku, po jejímž okraji kolem Odry vždy v létě vedla cestička toho času pod cca 20cm navátého sněhu vedoucí právě k mostu, na které jsem se ujal vedení a po vzoru zápisků Honzy Kopky z jeho dovádění na Aljašce jsem se vydal zasněženou plání napřímo v domnění nejmenší sněhové vrstvy vstříc světlům kolem polanecké cesty. A opět zde se v zimních podmínkách naplno projevily (aspoň pro mě jasně patrné) výhody 29erových kol...vyšší prostupnost díky větší styčné ploše, trakce kola, stabilita řízení...prostě žádný problém. Stačilo se jen soustředit na rovnoměrné zatížení obou kol a plynulým šlapáním dospět cílové cesty. V cca 3/4 pláně se mi zželelo kamarádů, otočil to a projel jim stopu ještě jednou. Po sto metrech jsem v potkávacím kurzu potkal supícího Řepu a stále tichého Rygiho...o pár desítek metrů pak Majera, který mumlal sprostoty a věty ve smyslu komedie století "tak s vámi jsem, kamarádi, skončil....". :o)

Od polaneckého mostu je to už co by (84krát) kamenem dohodil, Majer...notně prošitý...se stavil u sympatizanta Vildy, který za náma posléze dorazil do Korpusu. Debatovalo se, nastínil se program VH, rozlévalo se pivo a zeleninka, předčasně se začaly řešit záležitosti...ovšem podpořené pivem a zeleninkou...tudíž námitky byly zcela irelevantní a tohoto času již zapomenuté. Domluvil se páteční sraz pro výjezd směr Amerika, marně se přemlouval Rygi, který z čistě rodinných problémů nemůže jet ani na jeden den...a páč mě ten večer z Výškovic ještě čekala cesta do Brušperka, vyrazil jsem v cca 19,38, abych to tam stihl nějak rozumně.

Rád bych, aby konání středečních vyjížděk bylo opět oživeno, protože včerejšek jsem si užil a věřím, že ostatní členové Vortexu taktéž. :o)