VORTEX BIKE TEAM

Jak to tak bývá a domluva zněla jasně, že ve středu v 16,00 se musí dojet k Dakotě, tak i ten den, kdy přálo ještě na konci října pěkné počasí takovému tomu domácímu bajkování, jsem očekával, že tahle možná jedna z posledních vyjížděk bude účasti hojná. 16,00 nikdo...16,06 nikdo...16,07 přijíždí Majer na svém modrém zimáku, čekáme pár dalších minut, píšeme textovky, ale zůstáváme v poli osamoceni.

Kudy vedla cestička? Přes Bělák (Studnu) do Staré Bělé, cyklostezkou kolem bažantnice do Paléska, kopírování trasy mého tréninkového okruhu v protisměru. Šlapalo mi to skvěle, Majerovi ještě líp (inu full je jednoznačný krok vpřed, zpátky ni krok). Měl jsem trošku výhodu, cestu jsem znal, proto jsem comrademu semtam uskočil, abych pak na něj opět soudružsky počkal. Cestou nás potkala jen jediná nástraha a to technického směru...malý klasíšek se panu Majerovi zasekl do kladky přehazovačky. Naštěstí reverz majerových noh zabránil cestě domů vedle kola, pár minut marného domlouvání kolu následovala surová síla, ohnutí přehazovačky na své místo a bezpečná cesta do Korpusu coby cílového místa.

V Korpusu začala jiná pohádka...páč jsme tam místo vyjížďky se neúčastnivšího se potkali Řepu hospodského, který tu seděl se svým tatou, dle jeho slov měl nakoupíno nějakých 10-11 piv, sednul si k nám a neustále mumlal, načež jedna jeho brilantní myšlenka se zreálnila dosednutím tácku zelených na náš stůl.

A jak to bude příště? :o)