VORTEX BIKE TEAM

Královské (123km) písečné trati se zúčastnili na konci léta Hynas, Trasér z týmu Vortex bike team, náš sympatizant Rosťa z týmu PROKO a konečně Léňa odlétnuvši k týmu Polách a syn. Příjezd do Teplic nad Metují byl tradičně až ve večerních hodinách z důvodu větší dálky. Prezentace v místním kině byla bezproblémová, rychlé ohlédnutí zda start je na stejném místě jako loni, železniční most stojí také, škola, kde přespíme je tam také! Nic tedy nového, pohoda. Složení bajků, jejich odevzdání ve "školním skladu", 2 rychlé pivka a chrupkat, ve 22hodin se už zhasíná v tělocvičně, však zítra nás čeká nářez. Letos jsem měl pocit z počtu spacáků že je jich jaksi méně, na startovní listině to znát nebylo, takže rozmazlenci spali někde jinde, že by mezi skálama v Adršpachu? Těžko. Ráno bylo zcela v režii podzimu a chladných skal, kdo to už zná, ví, že na startu se musí klepat kosa, méně oblečení znamená více, po půl hodině závodu už je vše tepelně v pořádku. Trošku rozjetí po malinkém náměstí, zařadit se do davu a START! Spěchat nemá smysl, času bude habaděj. Dojel jsem místního borce na kole typu Ukrajina, tedy označení po novu "singlspeed", vzadu torpédo, oblečení z 90% bavlněné, no pozdrav pámbu, hodlal zvládnout krátkou trať 63km. Ve stoupání se nás držel ve stojce seč mohl, dokonce se mu to dařilo! V cíli sdělil, že brzdil během trati i patama tenisek a vůbec nepichl. Neuvěřitelné. Dokonce vyhrál i sázku, dokud prý dojede, kamarádi mu zaplatí útratu v hospodě. Za jaké období, jestli za den, týden či měsíc mi již sděleno nebylo. Každopádně byl dobrej. Kilometry plynuly hezky svižně až do Teplic, před nimi jsem předjel Káju Hartla, copak se děje, že bych byl tak rychlej? Ne, prý střevní potíže a čeká na ženu. Ještě jsme se míjeli i v 80km. Hmm. Někdo jede naplno, někdo na čtvrt plynu a čas stejný. Až do 28km to bylo parádní, skvěle rozjetý závod a najednou slyším jemné syčení... ukázkový defekt zadního pláště přímo na komoru, tedy střed, asi kámen, či sklo, nevím. Hop do lesa mezi smrčky, měním duši a cítím tu hordu bajkerů, co mne míjí za zády. A už je tu Léňa, Trasérku dobré? Jo, dobrý! Za chvíli zvolání Rosti, už tě mám! V té chvíli jsem zapnul program tvrďáka - času dost, klid. Oprava proběhla v pořádku a já vyrazil stíhat ostatní, což se mi zanedlouho podařilo. Bránou do pekla na 35km (tady teprve začínají ty pravé Sudety) jsem projel ve fyzické pohodě, po oddělení trati na krátkou a dlouhou nás zbylo méně, Broumovské stěny, kořeny, výjezdy a sjezdy, bylo to pošušňáníčko. Loni bylo počasí deštivé, mokro, děs běs, klouzalo to jako na ledě, letos náramná pohoda. Dvakrát jsem musel zastavit (to mne Léňa vždy dojela), zamotal se mi řetěz mezi kazetu a špice, což obnášelo rozpojení řetězu, vymotání, spojkou znovu zprovoznit. Bylo to dáno ojetým řetězem i kazetou, čekal jsem bahno a tudíž by po závodě šlo vše do koše.  100km! Legendární schody z Hvězdy. Kdo neviděl in natura, neuvěří jaká je to "díra" do země. Prý to jezdí prvních 10, a pak ti, co mají možnost si stopu natrénovat. Já tedy tu možnost neměl. I když ten hlouček upírů-diváků je zvědavý a čeká na mou krev. Nene, hezky seběhnout, je to bezpečnější. Od 110km jsem zmobilizoval všechny své síly a hodně borců ještě předjel, to je vážení adrenalin a hlavně jsem pozici udržel! Při sjezdu s kopce do Teplic zbývá už jen dávat velký pozor na pád, sil a pozornosti valem ubývá, zdolal jsem nový průjezd můstkem přes potok a cílová rovinka signalizovala volno na elegantní přistání. Takže letos jsem opět dojel, technika vydržela, já také, dokázal jsem to! Vymydlený Hynásek, možná i po návštěvě kadeřnického salónu a snad shlédnutého jednoho filmu v místním bijáku se pitvořil u cílové lajny. Za ním Rosťa, který absolvoval úspěšně krátkou trať. CÍL! Za chvíli dojela i Léňa, byli jsme komplet, nikomu se nic nestalo, naopak obtěžkáni hromadou zážitků a únavou jsme šli na pivko (i když se to dle trenérů nemá), posléze na rychlé papu a na vyhlášení vítězů. Pak jsme společně šli na večeři, pivíčko, zelíčko (chytře ukryté v bidónu jako ionťák, pravda ta ryzí a tmavá zelená byla hodně podezřelá i s kvantem mlíček, vrchní nebyl bajker, prd poznal) . Spánek v tělocvičně a ráno po probuzení hajdy domů. Závěrem chci sdělit: Před každým, kdo Sudety dojede smekám čapku a klaním se až na zem. A věřte, že jich dojíždí čím dál víc a víc. Což je jen dobře. Tak co, pojedete příště i Vy??? Autor: Trasér, Foto: Rosťa a pár nekvalitních snímků z mobilu Trasérek. Těšilo mne, NAZDAR!