VORTEX BIKE TEAM

Dne 8.9.2007 jsme se vydali s Hynečkem ze zachmuřené Ostravy směr 47km jižně od Brna do vesničky Jevišovka blízko rakouských hranic.

Za Prostějovem nás příjemně překvapilo sluníčko, které jsme oba viděli po dlouhých propršených čtyřech dnech. Náladu nám zvedli usměvaví pořadatelé, kteří pravděpodobně byli naladěni po dlouhé noci ve sklípku, toš jihomoraváci. Zaparkovali jsme a šli si vyzvednout čísla. Po menších potížích s mou registrací, jsme byli překvapeni podruhé, dostali jsme ponožky s nádpisem Kolo pro život, tričko a ještě jsme si mohli vybrat víno s etiketou Cyklobranní 07, no paráda. A my s Hynečkem jako zaměstnanci Kooperativy pojišťovny jsme ještě dostali dresy, mi bylo velké i M, takže jsem potěšila Zdenečka.

A jaký byl závod? Krátká verze měla cca 33km převýšení dle mého měřiče 250m, dlouhá 66km neboli 2x ten sám okruh s převýšením 500m. Naštěstí nám opravdu vůbec nepršelo, na rozdíl od kluků, kteří se vydali na závod Okolo Lysé Hory, tak nám občas vysvitlo i slunko, ale spíše nás trápil hodně silný nárazový vítr, který byl hlavně nepříjemný, když se projíždělo mezi poli. Po nervózním startu a velkém chumlu závodníků, který se neměl, kde roztrhat, neboť kopec opravdu žádný, se vytvořil dlouhatánský had. Bohužel toto způsobilo i pár pádů, které nás naštestí minuli. Jelo se opravdu velmi svižně. Asfaltka se pozvolna měnila v rozbitou asfaltku, zpevněnou lesní cestu, polňačku mezi vinicemi vysypanou nadrolenými cihlami, až přešla k blátíčkovou mazlavou rádoby cestu, profil se nepravidelně opakoval a byl prokládán hlubokými kalužemi i v zatáčkách. A konec byl nejlepší, těsně před cílem trať vedla po hopsavé hrázi, kterou my s Hynečkem jsme si vychutnávali, neboť naše fully plnily svou funkci a tradá soupeři, bravurně jsme jich v tomto místě spoustu předjeli, což nám zvedlo oběma morál.

A jak se jelo skutečně mně? Relativně dobře. Na 10km jsem chytla tavící krizi, kterou způsobilo svižné ztrhující tempo a ambice, které jsou při každých závodech. Něco vevnitř vám říká, dneska to třeba výjde, nechme se převapit, ale stejně vevnitř cítíte, že by to mohlo vyjít. Na 16km koukám a Hyneček si zapíchal, ale i přesto mě tak povzbudil, že jsem vzala všechny síly, co jsem měla, zarvala jsem, dotáhla skupinku přede mnou a pádila, co to dalo. Na 21km kolem mě Hynas prosvištěl. Na 28km občerstvovačka s dělobuchem, teď už vím, že to bylo dělo na odhánění špačků z vinic. Ta Hynečkova podpora fungovala až do cíle, kde jsem na posledních metrech zarvala. A výsledek? Třetí místečko a zdoláno i Kolo pro život.

V cíli jsem umyla kolo, ale né sebe (jedno velké mínus pro pořadatele, nebyly připraveny ani venkovní sprchy), načerpala síly ve VIP stanu, uklidila kolo do auta a šla vyhlížet Hynka, udělat mu nějaké to cílové foto.

Šťasný, spokojený a zničený Hyneček dojel trať 66km za 2:24:1,7 na 28.místě v kategorii, na 108.místě celkově.

A já jsem dojela trať 33m za 1:18:33,8 na 3.místě v kategorii, na 17.místě celkově.

K večeru už jsme čekali na šou Pepy Dresslera a vyhlášení výsledků. Třetí překvapení se konalo v cenách, humor jihomoraváků nebere konce. Dostala jsem keramickou medaili, které si spolu s ponožkama cením asi nejvíc, pak kšiltovku, kterou nenosím, balíček kosmetiky na opalování s rh faktorem 4, když venku bylo sotva 20stupňů a to nejkomičtější mě čekalo v igelitce, která vážila minimálně 5kg. A co v ní bylo? Plechovka piva neznámé značky a... a... a kilo cukru a zavařenina švestek. Budu muset asi upéct koláč, škoda, že nepřibalili mouku a pět vajec:-):-):-)

Papa Jevišovko nezapomeneme na tebe.