VORTEX BIKE TEAM

Tak, a jelikož se v brzké době určitě rozjedou pravidelné vyjížďky VBT (bo jezdit se musí), rozhodl jsem se v rámci tréninku uspokojit svou potřebu zase sednout na kolo a jet se projet do okolí. Sudety se blíží a navíc ve Velu psali, že pro hobíka, který se chce letos zúčastnit nějakého toho závodu, stačí týdně absolvovat cca 4 hodiny různého tréninku - běžky, fitko, plavání, sálové dispiclíny...ale protože ani jedno z toho neumím, zůstala mi zas jen ta cyklistika.

Sebekriticky jsem se, po vánočních svátcích a nových 5 kilech tuku, rozhodl svou přítomností neotravovat žádného ze svých kamarádů z VBT a výpravu absolvovat sám. To abych zjistil, jak na tom po těch vánocích jsem. Přece jenom...téměř nulová fyzička a neustálé laborování s otravnými návleky a ostatním oblečením, zastavování pro pití a odmložování brýlí...to vše by případného spolucestovatele jen otravovalo a bránilo příjemnému vyžití. Proto jsem z Brušperka (zde -12 stupňů) dojel k motorestu pod Palkovičkama a odtama po asfaltce (nyní pod nánosem sněhu) se vyhrabal až na Tobolanku a odtamtud až k nejvyššímu bodu, tj. k Řepově výjezdu. Dolů by to jím šlo určitě, nahoru však jedině s pohonem všech, tedy dvou kol a navíc s řetězy. Takže tudy ne. Proto jsem ztratil pár desítek výškových metrů k rozcestí k Babí hoře a ukrutným výjezdem po "naštěstí" vyjeté cestě nějakým offroadem se dostal až k chalupám po vrcholem Kubánkova. Odtud to už bylo jen pár stovek metrů k oficiální cestě od palkovického hotelu až na vrchol Kubánkova. Tahle cesta je prohrnutá, proto bez většího úsilí byl vrchol dobyt (pořízeno foto) a dolů to už hnalo samo. V tuhle zimní dobu každopádně doporučuju kuklu, ono hnát z kopce při -16 stupních není pro evropana žádný med. Dole u rozcestníku jsem z kukly odloupal něco ledu a vydal se palkovickým singltrekem směrem k hlavní palkovické cestě. Zakončení singltreku prudkým sjezdem mezi stromy a následně ve zmrzlém korytu sice byl o hubu, ale o to víc bylo zajímavé v něm před sebou hnát srnku. Déletrvající sjezd začal dávat za vyučenou už nejen nohám, ale i rukám, tak jsem se rozhodl dnešní vyjížďku zkrátit na uvedené 3-4 hodiny, proto jsem to lesním hučákem sjel k Olešné, kde jsem se konečně za celý svůj život dostal vlastními silami do jejího středu.

Po nezbytném fotografování místnimi bruslaři jsem už už nabral směr Štandl a odtamtud podél (místy uvnitř) náhonu do Staříce a kolem šachty zadem přes pole zpět do Brušperka. Téměř povinně jsem pak ve Valašce obdivoval kouzlo zimních skel a téměř na kost tuhý se vrátil domů.

Sumasumárum, 43km, 3:24hod, -12 až -16 stupňů, nastoupáno nevím, naklesáno dost, vypito jedno malé pivo. Takže ještě nějaká aktivita ve výši 36 minut a tentotýdenní trénink je splněn.

 P.S: A nakonec kvíz pro všechny. Protože do zimy je potřeba se pořádně oblíknout (a já sám jsem zimomřivý)...tipněte si, kolik různých kusů oblečení a doplňky (vyjma duše, pumpičky a podobných krámů) jsem ten den na sobě měl (nezapomeňte násobit párové oblečení). Nejbližší majitel tipu ode mě získá přeříznutí své kněžny na mé náklady...! Nuže?