VORTEX BIKE TEAM

„Chčije a chčije.“…jak praví klasik. „A furt sere.“…to zase říká můj tata.

Po minulotýdenní skvěle zahrané čtyřiadvacítce Bystřičce…kdy jsem dosáhl na třetí příčku v sólo mužích (tj. někdy v jednu v noci v průběžném pořadí…:o))…na bahně, blátě, vodě…tj. sračkách…se první víkend v červenci každoročně odehrávají dvě stěžejní závodní události každé sezóny…start Tour de France a samozřejmě Drásal. A protože Drásal je jen jeden…tj. ten dlouhý dospělý v podobě 115 kilometrové verze s převýšením okolo 3000 metrů, tak úkol zněl jasně…reprezentovat jak svůj domovský VBT, tak i zaměstnavatele, který byl tak laskav, že mi uhradil startovné ;o).

Celý týden po Bystřičce jsem se dostával postupně k tomu, abych zkázu na svém bajku přetavil v opět funkční kolo, tak jsem musel zainvestovat bezmála dva tisíce, abych vyměnil desky, kladky, řetázku a samozřejmě nezbytnou prostřední placku, která po bahenní Bystřičce zcela postrádala ostré zubky. V Bagbiku ze mě opět měli radost. A na poslední chvíli pak i kazetu, protože nová C9 si se starou PG990 prostě nesedla a přijít na to až na startu by bylo asi na mašlu :o)…

Nicméně po týdnu volna je tu opět sobota …budík zvoní v 05:15 a kapky zuřivě bubnují na střešní okno přímo nad hlavou. Ranní kafe rozproudí krev, načež ranní předpověď počasí na ČT24 mě utvrzuje v tom, že si dáme hostýnské repete minulotýdenní bahňačky. Přemlouvám se, abych nezalezl zpátky do postele ke spící L., ale nakonec…VBT má pro taky nějakou váhu.

Z týmového ducha Bystřičky zůstaly jen nejasné obrysy, Drásala jsem se tak mínil zúčastnit jen já a Michelin, protože pro toho je Drásal srdeční záležitost. Kdo Drásala jel, tak ví proč. Pestrá krajina, náročný profil, drsné podloží, délka i čas strávený na trati…prostě vše, co k maratonu na bajku patří. Takové lehčí Sudety.

Start plánovaný na 7,45 byl pro mě rozhodující tak, abych cca za hodinu dojel autem z Brušperka do Holešova, kde už mě nedočkavě vyhlížel nadšený Michelin, který byl tak laskav a vyzvedl mi už v pátek číslo a čip. Všude kol nás už se postupně rozjížděli ostatní spolubajkeři. Ač bylo relativně chladno, zvolil jsem krátké šortky, dres a jen týmovou vestu a udělal jsem dobře. Startovní číslo 436 mě řadilo do posledního koridoru, přičemž jsem mezi ostatními v dálce rozeznával Michelina. A že mu to zezadu slušelo!

Najednou start…a já si vzpomněl, co jsem si před závodem slíbil….“pojedeš pomalu, vytrvale, přece jenom jsi ještě prošitý z Bystřičky (a kdoví, jestli tě příští týden nečeká Žilina…), takže 170 tepů je maximum…“ a taky že jo. Celý závod jsem se až úzkostlivě hlídal, na obžerstvovačkách pravidelně jedl (zvláště škvarky s cibulí), na Trojáku jsem dostal i pivo a štamrlu slivovice (páč jak byl viděn VORTEX, tak se zvedly mohutné ovace…a vzpomínalo se na Traséra a Majera…holt propaganda funguje a lídři týmu jdou vidět). Stejně tak jsem byl identifikován i u Bečvy na Jarcové, kde jsem se musel pochválit, že jsem minulý týden jen Bystřičku. A ONI TO VĚDĚLI!!!“. :o) Na Pardusu jako každý ročník povinná slivovice rovněž…jen je potřeba si o ni „říct“. :o) Tady se už k dlouhé trati připojili i krátkaři, kteří se mým velkým kolům až do konce závodu motali do špic. Celý závod jsem si tak udržel svižné tempo, které mi vyhovovalo. Prostě dát tam „pětku“ a frčet. Test výkonnosti tak proběhl úspěšně.

Oproti minulým ročníkům podle mě přibylo notně asfaltu včetně šotolinových cest, tím pádem se závod zrychlil, nicméně bahna bylo i tak dost. Dost jakože mnoho. A ten úsek za Lázama, no úžasné. No zlatá Bystřička. Tady se však valila i voda proti nám, a ty kaluže! Ty byly úžasné. Taky jsem do jedné cca 8 km před cílem lehl…až se nade mnou skoro voda zavřela. Ale to už bylo do cíle jen kousek a to závěrečným sjezdem, kde jsem nakonec dospurtoval se skupinou krátkařů v čase krátce nad sedm hodin a s umístěním 114. místa celkově. Vyhlížím takhle Michelina (předpokládal jsem umytého a voňavého…přece jenom je to aktuální lídr týmu) a on nikde…ani u auta, nikde. Vím, že v prvním kopci jsem ho předjížděl (neboť mi po Bystřičce nešlo točit kašpárka, tak jsem všecko musel točit na prostřední pilu…tak to proto odsýpalo), nicméně při zastávkách na občerstvovačkách jsem neměl situaci o jeho průjezdu pod kontrolou. Takže jsem celou dobu předpokládal, že je přede mnou. A ono ne. Nakonec dojel kluk jeden ušatá celých 7 minut za mnou. Gratulace všem, kteří dojeli!...a postesk nad všemi, co nejeli…udělali jste chybu, přátelé. :o)

Takže za rok všichni povinně…STOPA! VORTEX JEDEEE!