Vortex Bike Team

Šedozlatá proto...protože jen v podzimní čas se snoubí přítomná šedá barva formou oparu podzimní mlhy a současně zlatá formou spadaného listí....a asfaltová proto, že jsem společně s Vildou vyrazil na sváteční sobotní švih. Ostatní přátelé z vortexu přítomní nebyli...takže jsme zbyli jen my, staří mládenci, kteří mužně nesli zástavu Vortexu na svých hrudích a zádech. I když...kdo ví, jak to s tím vedením do budoucna bude, protože Vilda "musel" domů dorazit brzo, páč večer měl domluvené nějaké "mecheche". :o) Takže plus mínus v cca 14,00 doma. Nápad Vildy zněl objet "otrle" známé asfalty na Hukvaldy a Palkovice, já měl chuť dojet někam dál, takže jsme to usmlouvali na Starý Jičín. Z Brušperka tedy přes Trnávku na Petřvaldík, kolem letiště do Bartošovic a Hukovic do Kunína, zde přes kopec směr Suchdol (odtud jsem tajně doufal, že Vildu dostanu na Pohoř a poté do Oder...ale to snad až příště) a hned za kopcem doleva směr Bernartice přes Hůrku do Starého Jičína. Frčeli jsme si to celou dobu pokojně a dle tepů (Vildových, já tepák nechal prozaicky doma...), jen výšlapem k hradu nás chytaly infarktové stavy dosahující 200 tepů za minutu nejen námahou, ale i zjištěním, že hospoda nahoře je zavřená. Zasycení jen tyčinkou jsme se spustili zpět na náměstí St. Jičína a přes Nový Jičín a Šenov se dostali zpět na křižovatku směr Bartošovice (...a Ostrava). Zde jsme se s Vildou rozloučili, protože hodiny čítaly 12,47hod. a pro Vildu to už byl kritický čas...já se však vydal dále, protože jsem doma dostal opušťák na celý den. ;o) Proto jsem pokračoval z Kunína dále směr Hladké Životice, kde se napojil na nově zbudovaný přivaděč na zrovna otevřenou dálnici a po přivaděči dojel až do Fulneku, kde po krátké objížďce vyrazil dále směr Opava. Z hlavní cesty došlo k odbočení doprava směrem na Lukavec. Tuhle cestu znám jen protisměrně a vím, že vede celá skoro z kopce a proto jsem si dnes chtěl dát opak. Lukavcem jsem se serpentinama dostal až na Horní Dvůr, odtud do Požahy na rozcestí, odkud koník a ukazatal hlásil 3km do Leskovce. "Leskovec?". Nemumlal o něm kdysi Mici, že je tam soukromý pivovárek? "Jedu tam!" To je jasné...a opravdu, po 300metrech vlevo se v objektu starých kasáren krčí asi bývalá jídelna...odkud mi po pár minutách šikovná paní majitelová donáší pěkně natočené pivko. Chtěl jsem dát ještě jedno, ale časově mi to už moc nevycházelo a navíc jsem byl v nejvzdálenějším místě od Brušperka. Proto jsem objekt se slibem, "že zde nejsem naposledy", opustil a přes Skřipov (který jsem tímto letos konečně dobyl) se vrátil pozvolným sjezdem do Bílovce, ve kterém jsem trhnul bílého maxcursora pana Kopřivu, který však právě u krajnice prováděl močení. Průjezd Bílovcem představoval nadlidský záběr pro plíce díky přítomnosti čadicí tatry, nicméně průjezd Údolím mladých již včetně stoupání do Lubojat proběhlo dle nastupivších zvyklostí...malý vpředu, největší vzadu. :o)...odtud pak dále na Bítov a Těškovice, sjezdem k mlýnu a klasickým točením pedály do Kyjovic, posléze do Zbyslavic, zaslouženým sjezdem do Olbramic, přes Klimkovice, Polankou až k Matějovi do Bělé. A když už mám přes tu stovku tedy, tak nahoru Bělýma, až k Paskovu a přes Oprechtice zadní havířskou cestou k šachtě a přes trať už jen pár a pár šlápnutí a tu se hle přede mnou otevírá ten malebný Lašský betrém, který se zove Brušperk...kterému ve svém srdci proudí svijanský Máz, chutnajíc blaze a štědře otvírajíc mysl novým vjemům a myšlenkám na skvěle prožitý den.

Tak tak, skoda jen, že tenhle příjemný a pohodový výlet neabsolvovalo více lidí, protože mi v těch dalekých dědinách neměl kdo hlídat kolo, když bych si v hospodě kupoval pivo a přece jenom, míjet ty krásy místní domoviny a jen si přitom sám pozvdychávat, to už asi není dávno pro mě. ;o)