Vortex Bike Team
| Registrace

VORTEX BIKE TEAM

Květen 2012
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   
Reklama:
Vortex Bike Team

Akce

Týmová vyjížďka 7.10.2009

Vytvořeno: 2009-10-16 19:27:36
Poslední změna: 2009-10-16 19:28:21
Autor: Hynas
Počet zobrazení tohoto článku: 332

Jooo, kdybych věděl, že v době, kdy budu psát tuhle reportáž bude venku něco kolem nuly, výhled na zasněžené Palkovičky budou halit přívaly deště a situace v Karolince bude děsivá, nevěřil bych. Ale je to tak. Takhle to vypadá, že cyklistická sezona definitivně skončila a cyklistika ve mě bude hořet jen skrz internet a nadcházející sportlife. Nicméně včera jsem se byl podívat v garáži a gary tam stojí stejně, jako jsem ho předminulou středu odložil. S nastrojenými světly, zablácený, přesto hrdý. Kdy se zase dočká rychlosti ve stopě, větru v bovdenech, bláta ve vzorku gum, toť otázka. Věřme, že podzimnozimní bahno vystřída brzo sníh a okusíme dřív nebo později pohodu, která vládla na společných vyjížďkách minulý rok. Ale nepředbíhejme. Dnes je venku stejně hnusně, čekám na milou, která se motá vozem kdesi v Pusté Polomi, já vařím večeřku a dopíjím láhev becherovky. Inu podzimní příprava nastala...

 

Předminulou středu, věřte nevěřte, panovala na našem území ještě babskoletní pohoda. Venku 22 stupňů, polojasno, pohoda. Sice brzo tma, ale co, sigma to spraví. Kolo v kufru auta, oblečení taktéž, ve dvanáct textovka, že na místo srazu dorazí i panáček pan Krnáč, toho času manžel paní Krnáčové. Kdo ji nezná, není bajker a to je fakt. Neserte mi! Nejlepší známá baba na bicykli, co znám...sorry Leňo, sorry Šaryno, sorry Zauzenko, je to tak. Takže pan Krnáč, no to mě poser. Subway Unibon na bílém marinu chce poměřovat síly s VORTEXEM! Mladická nerováženost? Senilní prostota duchapřítomného myšlení? Zbytek pracovní doby uletěl poměrně rychle, pár výběhů do čtvrtého patra, rozehřívka a to už postojuji u Dakoty, natěšen. Počasí skvělé, Vilda a Rygi ohlásili nástup, Krnáč nikde. A je to tu, všichni najednou dojíždějí. Stydlivé postávání, nevtíravé nápady, kamže to pojedeme. Slyším, ale neposlouchám. Sorry, ale na Žermanice...tak tam mě nikdo nedostane. Je to daleko, neznám to tam, brzo bývá tma a nechci, aby mě pokousali vlci. Takže najednou vpřed. Bělákem, novou zkratkou přes Bělou vede pan Krnáč...matadorsky ho nechám vést, aby se na větru dřív nebo později unavil. Inu, není radno si zahrávat s panem MMČR. :o)

Při Plzeňské cestě se ale neví, Vilda se necítí, Rygi nemluví, nikdo neví kam. A v tom celý v bílomodrorudém přicházím já. Paléskem zpět, kolem VVP, kolem rybníku...všichni nespokojeně mručí, páč cestu pokrývá bahno. Inu bílému marinu nejlépe svědčí vanish, šedomodrému garymu Vildy persil, Rygiho červeňák mlčí. Můj šedomodrý gary je naštěstí bastard, užívá si. Z paléska frčíme směrem po mém tréninkovém okruhu, více méně zkráceném, aby při Staré Vsi se ujal vedení Vilda, projel dědinou...a stočil směrem k Brušperku. Najednou hláška...pan Krnáč rád osedlá mého garyho. No jaká to čest, že gary bude veden jeho rukou a já, že ozkouším protipól svého stroje...dětského HT. No co vám budu povídat. Pan Krnáč byl nadšen...prostupností v rovinkách, stabilitou ve sjezdu, ale v nastávajícím výjezdu polní cestou na sv. Marka kolo odhazuje a vrací se ke svému. Inu, zvyk je železná košile. A já jsem rád, nemusím se pachtit na tom kostitřasu. Naraženou dupku cítím možná ještě teď (pokud to není ovšem ten minulotýdenní paintball....). Výměnou kol projíždíme kus XC v Brušperku a vracíme se zpět...kolem staroveských radarů přes Košatku a kolem řeky podle rybníků dojíždíme k polaneckému mostu, kde se ujímám vedení a nedá mi to, abysme na rozlučku neprojeli Polanecký les. To se tak i děje a po železničním mostě dojíždíme do dolních Výškovic. Chlapci najednou plní síly ožili, do které to hospody zajdeme. Oči se zablýskla jak Rygimu, tak i Vildovi, čemuž jsem se nejvíc podivil, stejně tak přitakal i pan Krnáč. Nakonec jsme zvolili Pod Parohama, páč udělat dluh novootci panu řepovi by se prý v korpusu nehodilo. Tak snad příště. :o) Po pár kouscích kvasničáku jsem se musel rozloučit a vydal se domů. Myslím, že vyjížďka se vydařila...ovšem napříště nevím, koho přizvat, abysme nesnížili úroveň společné vyjížďky. Inu, moci si potrénovat s takovou šajbou, jakým byl člen Subway Unibon, to se jen tak nevidí :o)

 

Tak příště, přátelé...a prosím v hojnějším počtu. A světla a blatníky s sebou ;o)

 

Poznámka: Bez foto.

Komentáře mohou přidávat jen přihlášení uživatelé.
2009-11-12 09:52:10
Autor: Zerocool

ty seš magor:) pěkně napsané.... jen těch piv mohlo být víc. Zerocool

2009-10-20 21:18:58
Autor: Trasér

Proč jsem u TOHO nebyl???

2009-10-19 10:19:21
Autor: MAJER

Vejborně napsané.......a už asi vím proč Rygi mlčel tempo bylo asi pohodové jak jinak - vyjížďka ......

2009-10-17 20:41:43
Autor: Vilda

výborné to bylo